Od oceánu k oceánu 2016-2017

„Je na čase se jít zase projít ….“

Vypůjčil jsem si hlášku od této americké důchodkyně Emmy Gatewoodové, která řekla svým 11-ti dětem: „jdu se projít…“ a vydala se na cestu 3.500 km dlouhou. Pěšky. A její děti seděly doma a čekaly, kdy se máma ozve.

Také jsem to již řekl dětem a také své ženě. Ne tři dny před odchodem, ale o něco dříve.

Emma se vydala Apalačskou stezkou pomalu přes celé Státy. Já se vydávám opět na Sibiř, opět na Dálný Východ – na Kolymu. Vyrazím z Magadanu a kam až dojdu, to rozhodne má vůle, zdraví a trochu toho štěstí. Snem však je spatřit v cíli moře Laptěvů.

Ona šla s rancem z džínoviny přes rameno a v ruce měla tenkou větev. Do rance uložila něco oblečení, švýcarský nůž a kus igelitu. Tak odvážný však, bohužel, nejsem. Věcí budu mít o něco více a nepůjdu pěšky, tedy převážně ne. Doufám, že převážně pojedu a někdy také půjdu. Stejně, jako jsem přešel v r.2013 Pamír – střechu světa.

  Emma Gatewoodová