Jamal-Karské moře
O této oblasti jsem přemýšlel již v zimě roku 2008, kdy jsem se skupinou dalších tří nadšenců absolvoval výstup na horu Payer v pohoří Polární Ural. Měl jsem již tehdy utkvělou touhu podívat se výše na sever a spatřit zamrzlý oceán. Chtěl jsem se projít po jeho hladině a trochu okusit ten obrovský prostor nakupených torosů....... no a v březnu roku 2009 se povedlo.
Mířili jsme na Jamal, poloostrov ležící v Karském moři, jednom z okrajových moří Severního ledového oceánu. Ze západu je poloostrov ohraničen Bajdarackou Gubou, což je záliv Karského moře. Z východu je Jamal omýván Obskou Gubou. Je to vlastně ústí řeky Ob do oceánu, mající charakter obrovského zálivu. Oblast se nachází v zapolarje a hlavně v pogranzóně a k pohybu zde je nutné speciální povolení.
Oblast je dobře přístupná železnicí do Labytnangi, městečka ležícího na břehu Obu poblíž jeho ústí do oceánu. Lze se dopravit též letecky do města Vorkuty nebo Salechardu, správního střediska Jamalo-něnecké autonomní oblasti. My jsme volili cestu vlakem do Labytnangi. Odtud dále na sever do místa startu pochodu jsme pokračovali tzv.Trekolem, speciálním vozidlem pro pohyb v tundře.
Plán pochodu byl z pasjolku Chralov poblíž jezera Che-To na západní pobřeží Bajdaracké Guby a dále přechod moře k mysu Narjusalja. Zde se nachází již dávno opuštěný srub geologů. Odtud jsme plánovali cestu dále přes severní cíp pohoří Polární Ural tundrou podél západní strany hor do města Vorkuta, kde končí železnice.
Okolnosti spojené s obtížným terénem na moři, s velkými nezamrzlými plochami a se značnou časovou ztrátou nás pak přinutily k dílčí úpravě trasy. Po přechodu Bajdaracké Guby jsme pokračovali po východní, asijské straně hor až do náhradního cíle cesty, do faktorie Laborovo.
Během 13 pochodových dnů jsme absolvovali cca 220 km. Zaznamenali jsme teploty od minus 14st.C do minus 38st.C. Byli jsme první českou skupinou, která v zimě v této oblasti operovala.