Omuljevka 2015
Na Sibiři jsem již byl mnohokrát. Pouze v zimě. Připadá mi to tam v zimě jednodušší, tedy až na tu strašnou kosu.
Letní Sibiř jsem neznal. Představoval jsem si ty nekonečné močály a ta mračna komárů, skrze které mnohdy není ani vidět.
Představoval jsem si ty pološílené soby a losy, jak před komáry utíkají do hor a nebo řek. Také jsem si představoval ty požáry tajgy a sebe, jak ležím v tůni
a dýchám brčkem.
Říkal jsem si, to nemám zapotřebí, a dál jezdil v zimě si omrzat. A pak se to stalo! Potkal jsem Seyčka - náčelníka.
On to vlastně žádný Seyček není. Je to Luboš Bečka, optik, člověk s obrovskými zkušenostmi ze sibiřských řek. A bylo. V červenci jsem odjel
na Omuljevku s partou báječných lidí.
Omuljevka je čarokrásná řeka, protínající v hlubokých údolích a kaňonech dva hlavní horské hřbety. Není až tak těžká. Její obtížnost spočívá
ve velmi obtížné dostupnosti. Pro bohaté vrtulník, pro chudší vězděchod. Jeli jsme vězděchodem. Vězděchod je ocelové monstrum,
žeroucí v terénu 100l benzínu na 100km. Je vhodný pro nedoslýchavé a nevhodný pro klaustrofobiky.
Výlet to byl krásný. Podrobnosti viz dále.