Trasa pochodu

 

Původně jsme chtěli absolvovat celou trasu až k ostrovu Olchon po ledu jezera. Bajkal však nebyl začátkem ledna ještě zamrzlý a tak jsme byli nuceni přijmout náhradní řešení.

 

etapa modrá

Přepravili jsme se do vesničky Bolšoj Rječka a z ní jsme pokračovali horskou tajgou až do osady Kočergat, vesničky uprostřed hor Bajkalského hřbetu. Po cestě jme bohužel byli nuceni zanechat nemocného psa Cinga ve srubu místního lovce. Vyzvedne ho až posádka, která nás bude po 3 týdnech střídat. V Kočergatu jsme získali informaci, že Bajkal začíná zamrzat. Nastaly tzv.kresťanskye morozy, kdy teploty dosahovaly i mínus 40 st.Celsia, a tak jsme po krásné říčce Goloústnaja dorazili k jezeru, do vesničky Bolšoje Goloústnoje.

Etapa byla 3 dny dlouhá a ujeli jsme cca 70km.

 

etapa červená

Z B.Goloústnoje jsme pokračovali se spřežením již po ledu.V této fázi byl zamrzlý jen pás podél pobřeží, led byl tenký a vlnil se pod námi. Místy byl průzračný jako tabule skla a bylo vidět dno i s rybami. Při i malých změnách teploty vzduchu za doprovodu velké rány led praskal - místní tomu říkají bajkalskaja artilerija. Psi si z počátku lehali na břicho a odmítali pokračovat v běhu. Zpestřením této etapy byla "operace" mé nohy. V Buchtě Ája, jednom z našich noclezišt, mě jeden z našich psů Ark prokousl lýtko. Ark byl jediný malamut v našem spřežení českých horských psů. Byl poněkud nervózní, pořád měl totiž dojem, že dostává nižší příděl potravy než ostatní a tak se občas porval. Zpravilo to pár štychů a náš "lékař" Martin byl velešťastný, že mohl využít svou objemnou lékárničku.

Etapa do Morojes, vesničky v Olchonském průlivu, byla 10 dnů dlouhá. Ujeli jsme cca 230km.

 

etapa žlutá

Ve vesničce Morojes jsme měli v jednom srubu základnu, kde se postupně vystřídaly další skupiny u spřežení. My jsme ještě ve zbývajícím čase podnikli 2denní jízdu k severu do vesničky Kurma. Je to opuštěná vesnice, kde žil pouze divoce vyhlížející mužík. Měl to být jakýsi strážce zapovědniku. Po láhvi rumu nám však ukazuje nelegálně drženou flintu a vypráví, jak se speciálními sáňkami loví něrpy, což jsou velmi přísně chránění sladkovodní tuleni, endemitský druh, žijící pouze tady. Později se dozvídáme, že ztrávil mnoho let v kriminále.

Druhý den se vracíme do Morojes. Střídá nás zde další posádka a my se bohužel dozvídáme, že nemocný pes Cing pošel. Vydržel téměř 3 týdny ve srubu, kde jsme ho ponechali a doslova umřel v náručí svého majitele, jakoby na něj čekal. 

 

Nás čekal přesun do Irkutska a odlet domů.


View Bajkal 1990 in a larger map