Aktuální zprávy ze zimní etapy 2017
Dovoluji si ještě připojit pár faktů k mé cestě:
- Mám za sebou cca 1.800 km. Dalších cca 730 km k Severnímu ledovému oceánu mě ještě čeká. Musím však přijet další zimu, protože cesta nyní postupně roztaje a zmizí. Skončí tak jediná možnost, jak dál pokračovat po zemi. Existuje varianta – pokračovat dále k severu po řece Kolyma, není však pro malá plavidla vhodná. Fouká většinou od severu a tvoří se až 2 metrové vlny. Pohyb vpřed bez motoru je pro můj kajak téměř nemožný.
- Já mám však zadání, pokračovat dále na koloběžce. Bude to nejtěžší etapa. Bude to cesta převážně již holou tundrou. To jsou mírně zvlněné bezlesé pláně. Vítr po nich žene sníh, třeba i tak, že si od kolen dolů nevidíte na boty. Purga pak sněhem vše zasypá.
- Je to však na území větším než 2 Indie jediná cesta, umožňující zásobování. Jsou tu obce, které lze za celý rok zásobovat pouze těch pár měsíců, co zimnik funguje. Je tedy skutečně životní nutností cestu udržet v provozu a na to sázím.
- Auta zde jezdí pouze v kolonách, aby si, když přijde problém, pomohly. Taky bych potřeboval další kolonu koloběžek :-)
- V březnu příštího roku tedy opět vyrazím. Mé vybavení v Sredněkolymsku na mě určitě v pořádku počká, protože na Severu špatní lidé nežijí.
- Přivezu si sebou nové vypletené zadní kolo, protože ta má malá chudinka (koloběžka) si v okamžiku, kdy uviděla kouřící komín ve Sredněkolymsku, cíli cesty, řekla, že už toho má dost, a porouchala se. Někdo nade mnou však jistě zařídil, že to udělala definitivně až kousek před cílem a já ji tak již snadno dotlačil.
- Musím zcela jistě dořešit spaní ve stanu, protože se místy stávalo kritickým.
- Nyní však musím dohnat tyto věci:
… pivo, mou ženu Libušku, ovar a tlačenku…
...... a pak sundat baťoh !
Letiště ve Sredněkolymsku
Moje letadlo, letím domů !
31. březen 2017
21. březen 2017
Byl jsem již připraven vyrazit na cestu, když se rozlétly dveře a vešel náčelník. Podíval se na mně okem, nad kterým měl velkou jizvu a ... mejdan se přesunuje na dnešní večer a já tu budu ještě jednu noc. Aspoň si odpočinou ty moje achilovky, omrzlej ksicht atd. A hlavně - dostal jsem se v říčním přístavu, kde pracuje, k internetu a já posílám konečně nějaké foto. Tak se mi ten strašný okamžik, kdy budu muset vyrazit dál, zase povedlo oddálit... :-) Teď jdu koupit zase něco na mejdan.
20. březen
18. březen
14. březen 2017
Poslední zpráva a vyrazím. Je krásně, ale zima. V noci minus 43. Teď cca 200 km do Ugolnoe. Tak 5 dnů a pak signál. Internet se nepovedl ani na úřadě. Bůh se mnou.
13. březen 2017
Bylo mi řečeno, že se musím registrovat. Tak jsem přišel ráno na zdejší úřad. Pohovořil s náčelníkem a on nechtěl ani passport. Byla tam však ředitelka místní školy. Docentka prirodnych věd Andrejevna. Nová škola internátního typu. 8o dětí především evenků.
Nahnala polovinu školy do třidy a já měl přednášku. Myslím, že mně mnozí moc nerozuměli. Mluví rusky hůř než já. Byl jsem na závěr vyzván, abych řekl nějaké moudro k těm tak 13-ti letým dětem. Řekl jsem jim, ať se dobře učí, pak budou mít dobrou práci, cestovat po světě a mít dobrý život. Dívali se na mně poněkud kysele, včetně učitelů. Tak to tady asi nefunguje. Práce zde není a sebelepší vzdělání lepší život nezajistí.
Nakonec zůstávám ještě jednu noc. Teď jedu na buranech kácet dřevo do tajgy.
12. březen 2017
Tak jsem se dnes vypnul k velkému výkonu a až večer za úplňku dorazil do Sasyru. Dnes cca 60km a celkově 210. Spím u dobrých lidí. Absolvoval jsem baňu. Mokrou baňu. V jeden moment jsem myslel, ze přežije pouze půl metru pod podlahou. Včerejší den byl zajímavý. Prošel jsem 2 perevaly. Pak mě zastavil kamaz v mém směru. Pohostil mě v kabině a jel dál. Já pak vjel do takové rokle a říkal si, ty stráně vlevo i vpravo vypadají lavinózně. Pak dále byla skutečně cedule pozor laviny! Jedu dál trochu z kopce, celkem slušná purga a pode mnou kamaz divne nakřivo, za ním další a za potokem 2 offroady. Čerstvě spadla lavina a zavalila most. Offroad projel potokem a zamrzly mu brzdy, tak je rozmrazoval let lampou. Já přes potok nemohl. Šel jsem těch pár metrů laviništěm. Dost hustý. Purga zanášela cestu sněhem a já věděl, že nepůjdu-li dál, zůstanu tam viset. Dostal jsem se se štěstím pod průsmyk a postavil ve vichru a minus 25 stupních stan. Ty auta tam zůstala viset další noc a půl dne, kdy přijel buldozer.
Mám to nafocené, ale není tu internet, tak nemohu poslat foto. Zkusím ještě zítra. Teď mě čeká 260 km do Zyrjanky bez spojení. Bude-li dobrá cesta, tak cca 5 dnů.
7. březen 2017
Jsem jiz v Marsrutke a smeruji na sever. Ten zidak neustale zvysuje cenu. Jsem zvedav kam to dospeje. V burustachu budu zitra pozde odpoledne 9.3. A pak na kolobezce. Pojedu kolem hory Pobeda. Je to nejvyssi hora Sibire. Pojedu pres prusmyk potap baba jaga. Vlastne mistni rikaji zde neni Sibir ale Dalnevostok. Budu to mit tak 300km pres hory Momskeho hrbetu bez signalu. Tak az v Poselku sasyr na shledanou. Bude-li signal.
5. březen 2017
Dorazil jsem do Magadanu, pomerne slozite pres Chabarovsk a utahanej jako kote. Bohuzel az pozitri, az se naplni marsrutka na Ust-Neru potrebnym poctem pasazeru, budu pokracovat po centralni trase k rece Burustach a odtud jiz po svych. Tedy doufam, ze me s tim mym strojem vezmou. Nebude to nejlevnejsi, chteji po me 9.000 R, ale zaplatpanbu, ze neco jede. Na fotce kompletuji svou kolobezku o nove plaste a nosic na chodbe pred vchodovymi dvermi do bytu Vadika a Aljonky. To jsou ty dobre duse, ktere mi poskytly azyl. Nevim jesti delam dobre to s tou kompletaci. Jestli mi to nevemou, budu ji muset zase rozebrat na prvocinitele a tam nahore ji v -30 st.C zase skladat. To bile je Kit a ac kocour, chodi za mnou jako pejsek kam se pohnu a chce se tulit. Je to tulivy eso.