Od oceánu k oceánu - na koloběžce

Vydávám se na Dálný Východ, chci spojit dva oceány a dojít vlastní silou

k moři Laptěvů. Na koloběžce. Cestou kostí, gulagů a vymírajících osad.

          Dálný Východ

Velký sen

Dálný Východ. Ty nekonečné a pusté prostory s mnohdy tragickými osudy lidí mě fascinují. Pojedu na Dálný Východ již potřetí. Vyrazím z Magadanu od pobřeží Tichého oceánu a skončím v osadě Čerskij na pobřeží  Severního ledového oceánu.

Věřte, že to není náhlý nápad postaršího a bláznivého pána. Ti, kdo mě znají, ví, jaké cesty již mám za sebou. Ví, že se na své cesty velice pečlivě a dlouho připravuji a své plány dokončuji.

Cesta bude mít dvě hlavní etapy

-  etapa letní (červená linka)   

Půjdu po Tenkinské trase a dále po Kolymské trase (legendární Cesty kostí). Dorazím až do Usť-Něry a to již bude zima za dveřmi. Však ona je tady za dveřmi již koncem srpna. A to je dobře i špatně. Dobře proto, že tajga a tundra se všemi těmi řekami a močály zamrzne. Špatně proto, že až tak do března je ta zima opravdu krutá (zažil jsem zde v roce 2010 noc ve stanu, kdy bylo mínus 53 st.Celsia) .

Z Usť-Něry to jde dál pouze v zimě. A to proto, že na ploše velké více než Indie žádné silnice nejsou. Dále to jde pouze po zimniku (viz dále), a za mrazu. Možná i za velkého mrazu, ale to já nechci. Nechci, aby se mi ta moje koloběžka v mínus padesáti rozpadla pod zadkem. Také zimnik bývá z kraje zimy často neprůjezdný.

Dám si pauzu a odjedu na chvilku domů - za jednu zimu to zkrátka z Magadanu celé nedám – jsem zaměstnaný muž.

-  etapa zimní (zelená linka)    

Vrátím se hned začátkem března. Zima už bude mírnější. Až nyní začne ta opravdová divočina (ne, že by předtím nebyla žádná). Půjdu převážně již tundrou po zimniku, zvaném „Arktika“, na sever. Zimnik je nezpevněná ledová cesta, vypluhovaná v terénu. Funguje až do prvního tání. Naštěstí čím dále na sever, tím to tání přijde později. A to je dobře, protože můj postup po zimniku bude o hodně pomalejší. Dorazím do osady Čerskij u pobřeží Moře Laptěvů a to bude cíl mé cesty.

             zimnik Arktika (foto Sergej Dolija) 

Proč na koloběžce ?

Věřte mi, že to není snaha o jakousi výjimečnost, nebo snad exhibici. Postupným vývojem jsem se zkrátka k tomuto prostředku dopracoval. Od saní přes vozík, se kterým jsem přešel Bajkal až po tříkolovou koloběžku, se kterou jsem před dvěma roky objel Pamír.

Koloběžka mi odveze všechna má zavazadla  a když to trochu půjde, tak mi dovolí si na ní naskočit a kus popojet bez větší námahy. Jsem na ní blízko u zeměkoule a když z ní slítnu, tak si tolik nenabiju ústa. Mám jí rád a říkám jí …. „ty moje malá sviňko“.

Mé zkušenosti

Sibiř znám jak z léta, tak hlavně ze zimy. Snažím se cestovat hodně nezávisle a svobodně. Spím, kde upadnu. Jím „stroganinu“, což jsou kousky syrové ryby, která se vytáhne z díry v ledu a zmrzne na kost (kupodivu to není až tak hnusné).

Dá se říci, že mám něco za sebou, přesto na každou další cestu jezdím s velkou pokorou.

   se sanění na Karském moří-2009                          na koloběžce přes Pamir-2013 

   1.česká výprava v oblasti                                       1.člověk na světě

   foto Petr Sedláček                                                  foto neznámý poutník

   s vozíkem přes Bajkal-2012

  1.český sólový přechod bez podpory

   foto Dalibor Beneš

Proč to dělám ?

Důvodů mám několik.

Dělám to proto, že je to můj životní sen.    

Je to skutečně můj hlavní důvod. A nyní si jistě řeknete: “ten chlapík má sen, tak, ať si ho plní, když je blbej, ale mě ať do toho netahá !“  Máte zcela jistě pravdu. Není to však má jediná motivace a tak mi dovolte dovysvětlení.

Mnoho lidí kroutí hlavou a říká mi: „to bych taky rád, ale na to již nemám čas nebo sílu, jsem starý atd.“. Věřte mi, není to tak! Je to třeba jen o malém přenastavení osobních zvyků a potřeb a třeba jen na pár týdnů.

Třeba je to i o potřebě sdílení  a nebo o inspiraci , že není nutno přemýšlet, jak to pořád nejde, ale dát se také do toho.

Dalším velkým důvodem je vydat publikaci o této cestě i o mých předešlých výpravách.

No a pak platí samozřejmě to, že každý chlap je ješitný a potřebuje si občas načechrat své ego. Být první, mít „prvovýstup“. A tady se mi to určitě podaří, protože od moře k moři to nikdo nešel a na koloběžce už vůbec ne!

                                                                                           Děkuji za podporu

                                                                                                Dalibor Beneš

                                                                                     dalibor.benes@gmail.com