Aktuální zprávy ze zimní etapy 2017

7.4.2017

Dovoluji si ještě připojit pár faktů k mé cestě:

- Mám za sebou cca 1.800 km. Dalších cca 730 km k Severnímu ledovému oceánu mě ještě čeká. Musím však přijet další zimu, protože cesta nyní postupně roztaje a zmizí. Skončí tak jediná možnost, jak dál pokračovat po zemi. Existuje varianta – pokračovat dále k severu po řece Kolyma, není však pro malá plavidla vhodná. Fouká většinou od severu a tvoří se až 2 metrové vlny. Pohyb vpřed bez motoru je pro můj kajak téměř nemožný.

- Já mám však zadání, pokračovat dále na koloběžce. Bude to nejtěžší etapa. Bude to cesta převážně již holou tundrou. To jsou mírně zvlněné bezlesé pláně. Vítr po nich žene sníh, třeba i tak, že si od kolen dolů nevidíte na boty. Purga pak sněhem vše zasypá.

- Je to však na území větším než 2 Indie jediná cesta, umožňující zásobování. Jsou tu obce, které lze za celý rok zásobovat pouze těch pár měsíců, co zimnik funguje. Je tedy skutečně životní nutností cestu udržet v provozu a na to sázím.

- Auta zde jezdí pouze v kolonách, aby si, když přijde problém, pomohly. Taky bych potřeboval další kolonu koloběžek :-)

- V březnu příštího roku tedy opět vyrazím. Mé vybavení v Sredněkolymsku na mě určitě v pořádku počká, protože na Severu špatní lidé nežijí.

- Přivezu si sebou nové vypletené zadní kolo, protože ta má malá chudinka (koloběžka) si v okamžiku, kdy uviděla kouřící komín ve Sredněkolymsku, cíli cesty, řekla, že už toho má dost, a porouchala se. Někdo nade mnou však jistě zařídil, že to udělala definitivně až kousek před cílem a já ji tak již snadno dotlačil.

- Musím zcela jistě dořešit spaní ve stanu, protože se místy stávalo kritickým.

- Nyní však musím dohnat tyto věci:

… pivo, mou ženu Libušku, ovar a tlačenku…

...... a pak sundat baťoh !

Letiště ve Sredněkolymsku

Moje letadlo, letím domů !

Kolja. Místní dobrý člověk, u kterého zanechávám své vybavení. Stojí před tankem. Obec se za 2.války složila na tank a po válce dostala jeden vysloužilý na památku.

Poslední rozloučení krátce po vzletu. Tímto terénem jsem se proplétal. Dole je vidět linka "zimniku" ze Zyrjanky do Sredněkolymska. 400 km bez jakéhokoliv lidského obydlí.

31. březen 2017

Včera večer mě můj anděl strážný dovedl do cíle letošní etapy - do Sredněkolymska. Dovedl mě ve zdraví, jen na chvilinku se někde zakecal a mně uhnil kus prsteníčku.

Očekával jsem 340 km ze Zyrjanky do cíle, alespoň částečně po řece Kolyma. Po řece se však již nesmí, topili se jim tam lidi a hlavně cisterny s olejem. Ekologové to zakázali. A tak se jezdí lesem, různě se to kroutí kolem všech těch jezer a močálů a je to dlouhé 400 km.

Hned za Zyrjankou mi začaly praskat dráty v zadním kole. Šel jsem 300 km raději jen pěšky bez jediného odrazu. Navíc jsem si, já blbec, myslel, že letím o den později, a tak jsem musel poslední 3 dny přidat. S rizikem rozpadu kola i koloběžkováním.

2 km před cílem se mi zadní kolo rozpadlo do nepojízdného stavu, dorazil jsem bez 6-ti drátů.

Ve Sredněkolymsku nechávám u Kolji, místní dobré duše, téměř veškeré své vybavení za desítky a desítky tisíc. Vrátím se v březnu příštího roku, abych dokončil svou cestu k moři Laptěvů.

21. březen 2017

Byl jsem již připraven vyrazit na cestu, když se rozlétly dveře a vešel náčelník. Podíval se na mně okem, nad kterým měl velkou jizvu a ... mejdan se přesunuje na dnešní večer a já tu budu ještě jednu noc. Aspoň si odpočinou ty moje achilovky, omrzlej ksicht atd. A hlavně - dostal jsem se v říčním přístavu, kde pracuje, k internetu a já posílám konečně nějaké foto. Tak se mi ten strašný okamžik, kdy budu muset vyrazit dál, zase povedlo oddálit... :-) Teď jdu koupit zase něco na mejdan.

Fotky z cesty

<< < 1 | 2

20. březen

Jsem již druhý den v Zyrjance. Naordinoval jsem si totiž den volna. Včera jsem dorazil zase za tmy a stávám se králem nočních příjezdů. Není to zrovna nejlepší - neznámé místo, všude tma a ani noha a vzrůstající mráz. Domluvené spaní přes Aljonku a přes půl Sibiře nevyšlo. A tak stojíte na ulici, je vám strašná zima a čumí na vás smečka psů. Naštěstí zde až do 22:00 funguji magaziny. Jsou to malé krámky, především s potravinami. A tam se doptáte. Našel jsem gostinicu, tedy vlastně ne hotel, ale jakousi dlouhodobou ubytovnu. Dostal jsem pokoj za 650 rublů, jen postel a zdi. Uvařil jsem, rozvěsil mokré věci a lezu do postele a tu se otevřely dveře a v nich 2 chlapi.

Z jednoho se vyklubal jakýsi náčelník. Z druhého voják, co sloužil v Milovicích. Říkám mu, že jsem k smrti unaven a jdu spát. A on říká: "Vstávej, stěhuješ se!" A začal na tu nebohou dežurnou, která se taky objevila, křičet, že tak vyznamného putěšestvenika nemůže dát do takového pokoje. A šoupl mě do apartmá s vlastní kuchyňkou a koupelnou. Je tu fajn, až na to, že pouze z jedné zásuvky lze dobíjet.

Přes den jsem si vyčíhal tu správnou hodinu, kdy lze koupit alkohol. Koupil jsem vodku. 1 litr Žateckého Gusu. To je pivo. 3 rajčata (360 rublů za kg) a 2 cibule. A teď sedím, popíjím pivo a čekám na náčelníka, že bude mejdan. A oni nejdou a já jsem čím dál nervóznější. Ne z nich, ale že zítra musím zase dále a že mám před sebou 370 km opravdu ničeho bez jediné vesnice. A do toho se mi porouchal zadní nosič. Nějak to zdrátuju.

Teď budu asi 10 dnů bez signálu. Cca 100 km od Zyrjanky je odbočka na vesnici, je však 25 km od trasy. Nebudu tam zajíždět. Jinak nic, jen společnost vlků a sem tam nějakého šoféra.

Jsem již druhý den v Zyrjance. Naordinoval jsem si totiž den volna. Včera jsem dorazil zase za tmy a stávám se králem nočních příjezdů. Není to zrovna nejlepší - neznámé místo, všude tma a ani noha a vzrůstající mráz. Domluvené spaní přes Aljonku a přes půl Sibiře nevyšlo. A tak stojíte na ulici, je vám strašná zima a čumí na vás smečka psů. Naštěstí zde až do 22:00 funguji magaziny. Jsou to malé krámky, především s potravinami. A tam se doptáte. Našel jsem gostinicu, tedy vlastně ne hotel, ale jakousi dlouhodobou ubytovnu. Dostal jsem pokoj za 650 rublů, jen postel a zdi. Uvařil jsem, rozvěsil mokré věci a lezu do postele a tu se otevřely dveře a v nich 2 chlapi.

Z jednoho se vyklubal jakýsi náčelník. Z druhého voják, co sloužil v Milovicích. Říkám mu, že jsem k smrti unaven a jdu spát. A on říká: "Vstávej, stěhuješ se!" A začal na tu nebohou dežurnou, která se taky objevila, křičet, že tak vyznamného putěšestvenika nemůže dát do takového pokoje. A šoupl mě do apartmá s vlastní kuchyňkou a koupelnou. Je tu fajn, až na to, že pouze z jedné zásuvky lze dobíjet.

Přes den jsem si vyčíhal tu správnou hodinu, kdy lze koupit alkohol. Koupil jsem vodku. 1 litr Žateckého Gusu. To je pivo. 3 rajčata (360 rublů za kg) a 2 cibule. A teď sedím, popíjím pivo a čekám na náčelníka, že bude mejdan. A oni nejdou a já jsem čím dál nervóznější. Ne z nich, ale že zítra musím zase dále a že mám před sebou 370 km opravdu ničeho bez jediné vesnice. A do toho se mi porouchal zadní nosič. Nějak to zdrátuju.

Teď budu asi 10 dnů bez signálu. Cca 100 km od Zyrjanky je odbočka na vesnici, je však 25 km od trasy. Nebudu tam zajíždět. Jinak nic, jen společnost vlků a sem tam nějakého šoféra.

Zimnik nevede po Kolymě. Vede podél ní, ani nevím jak. V mapě není zakreslen. Letos je abnormálně mnoho sněhu a pod ním tenký led. Řidiči po Kolymě nejezdí, je to nebezpečné. Škoda. Já bych se nepropadl a po ledu by to ubývalo. No nic, jen se modlím, aby nepřišla purga a nezavála cestu. Zatím mám celkem kliku a andílek strážný od Libušky pomáhá co může.

18. březen

V 10 hodin večer místního času jsem dorazil poměrně dramaticky do vesničky Ugolnoe. To je vesnička, o které mi jeden ze šoférů říkal, že zde má magazin "Pohádka", tak ať dorazím. Z 200 km se vyklubalo 245km. Navíc ta vesnička leží mimo zimnik a docela težko jsem hledal odbočku. Dnes jsem urazil 75 km a jsem hodně unavený. Nakonec se vše povedlo, a teď už jsem u dobrých lidí, v teple, v posteli, a přemýšlím o těch pěti uplynulých dnech.

Zkrátka jsem potkal několik dobrých lidí, ale všichni se divili, co tu dělám. Teď už mám na zimniku pověst "Extremaec z Čechii na samokatě". V Mrazové kotlině u Sasyru jsem měl ve stanu 41 stupňů pod nulou, omrzly mi dva prsty. Pak jsem spal u Olenovodů. To jsou místní Jakuti, kteří zde chovají stáda sobů. Spal jsem uprostřed jednoho takového vyvázaného stáda, které přivezli z Omjakonu. Spal jsem vedle 4 mrtvých kusů, které tu cestu dlouhou 1400 km nepřežili. Jedno takové stádo jsem potkal už předtím cestou v autě do Burustachu, vypadalo zbídačeně, bylo mi těch sobů strašně líto. Poprvé v životě jsem také slyšel vytí vlčí smečky.

Jsem teď v Ugolnoe. Mám 440 km za sebou a jsem v polovině etapy. Docela mě bolí achilovky. Zítra mě čeká 60 km do Zyrjanky. To je městečko na řece Kolymě, je tam gastinica, kde mě určitě ubytují. Tam si dám den pauzu. Pokusím se také připojit ve škole k internetu a odeslat nějaké fotky. Mám zde problém se signálem. V Magadanu jsem si speciálně pořídil dvě ruské simky, které by tu prý měly fungovat. Nakonec tady na severu nejde ani jedna, chytám tu slabý mobilní signál jen na té české, ale data nejdou.

Zítra 60 km. Snad to zvládnu za den. Když ne, tak ne. Ale mělo by to jít lépe. Bude to jediný kus zimniku, který má zpevněný povrch, protože je zde poblíž uhelný důl.

Jak jsem vyjel z hor, tak už jsou teploty lepší. Přes den -15, pohoda. Jedu ve dvou tričkách a tenké bundě. Dokonce se potím. Ale nesmí přijít vítr, pak je to špatně. V noci max -30, což se dá snést. Ale jednou tak za pět dní musím spát někde v teple a vysušit spacák. Chytá dost vody a po delší době to začíná být kritické.

Potkal jsem i jednoho rusa, který byl na čtyřměsíčním putování po Rusku. Jmenuje se Alexej Ugrin. Docela bohatý člověk, nafotil mě, vyměnili jsme si kontakty.

Cesta do Ugolnoe. Foto Alexej Ugrin.

/album/fotky-od-z-cesty-alexej-ugrin/a17218488-693302177461621-4483190390115906922-o-jpg1/

/album/fotky-od-z-cesty-alexej-ugrin/a17239754-693302074128298-115913464815465251-o-jpg1/

/album/fotky-od-z-cesty-alexej-ugrin/a17349932-693302064128299-2503354943050974529-o-jpg1/

/album/fotky-od-z-cesty-alexej-ugrin/a17359002-693302037461635-4790711929237065729-o-jpg1/

/album/fotky-od-z-cesty-alexej-ugrin/a17359430-693302200794952-5783407186576926301-o-jpg1/

14. březen 2017

Poslední zpráva a vyrazím. Je krásně, ale zima. V noci minus 43. Teď cca 200 km do Ugolnoe. Tak 5 dnů a pak signál. Internet se nepovedl ani na úřadě. Bůh se mnou.

13. březen 2017

Bylo mi řečeno, že se musím registrovat. Tak jsem přišel ráno na zdejší úřad. Pohovořil s náčelníkem a on nechtěl ani passport. Byla tam však ředitelka místní školy. Docentka prirodnych věd Andrejevna. Nová škola internátního typu. 8o dětí především evenků.

Nahnala polovinu školy do třidy a já měl přednášku. Myslím, že mně mnozí moc nerozuměli. Mluví rusky hůř než já. Byl jsem na závěr vyzván, abych řekl nějaké moudro k těm tak 13-ti letým dětem. Řekl jsem jim, ať se dobře učí, pak budou mít dobrou práci, cestovat po světě a mít dobrý život. Dívali se na mně poněkud kysele, včetně učitelů. Tak to tady asi nefunguje. Práce zde není a sebelepší vzdělání lepší život nezajistí.

Nakonec zůstávám ještě jednu noc. Teď jedu na buranech kácet dřevo do tajgy.

12. březen 2017

Tak jsem se dnes vypnul k velkému výkonu a až večer za úplňku dorazil do Sasyru. Dnes cca 60km a celkově 210. Spím u dobrých lidí. Absolvoval jsem baňu. Mokrou baňu. V jeden moment jsem myslel, ze přežije pouze půl metru pod podlahou. Včerejší den byl zajímavý. Prošel jsem 2 perevaly. Pak mě zastavil kamaz v mém směru. Pohostil mě v kabině a jel dál. Já pak vjel do takové rokle a říkal si, ty stráně vlevo i vpravo vypadají lavinózně. Pak dále byla skutečně cedule pozor laviny! Jedu dál trochu z kopce, celkem slušná purga a pode mnou kamaz divne nakřivo, za ním další a za potokem 2 offroady. Čerstvě spadla lavina a zavalila most. Offroad projel potokem a zamrzly mu brzdy, tak je rozmrazoval let lampou. Já přes potok nemohl. Šel jsem těch pár metrů laviništěm. Dost hustý. Purga zanášela cestu sněhem a já věděl, že nepůjdu-li dál, zůstanu tam viset. Dostal jsem se se štěstím pod průsmyk a postavil ve vichru a minus 25 stupních stan. Ty auta tam zůstala viset další noc a půl dne, kdy přijel buldozer.
Mám to nafocené, ale není tu internet, tak nemohu poslat foto. Zkusím ještě zítra. Teď mě čeká 260 km do Zyrjanky bez spojení. Bude-li dobrá cesta, tak cca 5 dnů.

7. březen 2017

Jsem jiz v Marsrutke a smeruji na sever. Ten zidak neustale zvysuje cenu. Jsem zvedav kam to dospeje. V burustachu budu zitra pozde odpoledne 9.3. A pak na kolobezce. Pojedu kolem hory Pobeda. Je to nejvyssi hora Sibire. Pojedu pres prusmyk potap baba jaga. Vlastne mistni rikaji zde neni Sibir ale Dalnevostok. Budu to mit tak 300km pres hory Momskeho hrbetu bez signalu. Tak az v Poselku sasyr na shledanou. Bude-li signal.

5. březen 2017

Dorazil jsem do Magadanu, pomerne slozite pres Chabarovsk a utahanej jako kote. Bohuzel az pozitri, az se naplni marsrutka na Ust-Neru potrebnym poctem pasazeru, budu pokracovat po centralni trase k rece Burustach a odtud jiz po svych. Tedy doufam, ze me s tim mym strojem vezmou. Nebude to nejlevnejsi, chteji po me 9.000 R, ale zaplatpanbu, ze neco jede. Na fotce kompletuji svou kolobezku o nove plaste a nosic na chodbe pred vchodovymi dvermi do bytu Vadika a Aljonky. To jsou ty dobre duse, ktere mi poskytly azyl. Nevim jesti delam dobre to s tou kompletaci. Jestli mi to nevemou, budu ji muset zase rozebrat na prvocinitele a tam nahore ji v -30 st.C zase skladat. To bile je Kit a ac kocour, chodi za mnou jako pejsek kam se pohnu a chce se tulit. Je to tulivy eso.