Zprávy z cesty
View Bajkal 2012 in a larger map
Praha
21.3. 2012 13:10
V pořádku jsem dorazil do Čech. Měl jsem však namále. Při pasové kontrole na letišti Šeremetěvo v Moskvě mi pracovnice kontroly sdělila, že pas, který jsem jí předložil, není můj. Nařídila mě, abych se jí dlouze díval do očí, pak zase abych se usmál stejně jako na fotografii v pase. Nevěděl jsem samozřejmě jak, tak jsem nasadil takový sladký úsměv. Pak jsem jí vyprávěl, že jsem se měsíc nemyl, neholil a zhubnul o 8 kg. No, nakonec mě pustila.
Najdi 5 rozdílů
 |
 |
| foto 3 hodiny po příletu do Prahy | foto z mého pasu |
Letiště Krasnojarsk
20.3. 2012 21:30 místního času
Tak co říct na konec toho mého výletu.
Ve vlaku na cestě z Nižněangarska do Krasnojarska jsem potkal človíčka z Jakutska, který byl třetí den na cestě za dcerou do Sankt Petěrburgu a další 4 dny ještě pojede. Od ní pak zamíří za synem do Soči k Černému moři. Pro mne je to těžko pochopitelné, naše děti nám "utekly" do Prahy a nám se ženou je to moc daleko. Zde v Rusku je to častý jev.
Měl jsem chuť oslavovat a tak jsem koupil piva a koňak a slavili jsme tak, že jsem v Krasnojarsku zapoměl vystoupit. Naštěstí mě mí noví kamarádi vynesli z vlaku. Nebýt jich, tak jsem vlakem pokračoval směrem Moskva.
Hodinu mi trvalo, než jsem se dostal z peronu do nádražní haly. Byl to velmi náročný úsek mojí expedice...
Teď je již dobře, dostal jsem se z vlakového nádraží v Krasnojarsku na letiště. Jsem tu s třídením předstihem, ale naštěstí se úspěšně povedlo přebukovat letenku na 21. 3. 7:55 ráno místního času. Teď mám asi 10 hodin do odletu. Sedím v letištní hale vedle nějakého bezdomovce, který vypadá jako mrtvý, protože se asi dvě hodiny nepohnul. Pak se ta hrouda pohla, vykoukla z ní ženská hlava a zeptala se mě, kde je tualet . Byla docela hezká, avšak odešla na tualet a už se nevrátila. Lehl jsem si na lavici, všechny věci si přivázal k ruce a tvrdě usnul.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo na mně mysleli a přáli mi šťastné došlápnutí na severní konec jezera.
Ve středu 21.3. ve 12:45 bych měl být v Praze na Ruzyni.
S pozdravem Libor.
Cíl expedice, osada Nižněangarsk
18.3. 2012 19:20 místního času
Jsem v cíli po 650 km a po 21 dnech a 4 hodinách.
Děkuji všem, co mi drželi palce a podpořili mě.
Libor.
Tábor 20
17.3. 2012
To, že jsem včera zůstal na místě, nakonec asi mělo být. Odpočinul jsem si a vyrazil již v 9 hodin ráno (můj rekord) do krásného slunečného dne. Stopa od aut byla spíš vymetená a tak to ubývalo. Minul jsem první obydlenou osadu po delší době - Bajkalskoje.
Začínám potkávat auta. Téměř každý zastaví, někteří jsou nametení. A já pořád dokola vysvětluji odkud jsem, kam jdu atd... Chtějí mě někam odvézt a já že radši pěšky. A oni zas říkají, že tady se pěšky nechodí. Snažím se jim to nějak vysvětlovat, ale zdá se, že nejvíce je uspokojuje má odpověď: "Ja takoj českij idiot."
A tak kráčím krajinou a skutečně jako idiot řvu: "Pane Bože, děkuujiii, děkuujiii !!!" A občas zastaví auto a nabídne vodečku nebo šampáňo nebo zmrzlé omuly ( bajkalská ryba ). Je to teď takové veselejší. Zvlášť, když to mám už jen cca 40 km do cíle.
Zdravím.
16.3. 2012 večer
Tak dneska nula km. Kvůli počasí jsem vůbec nevyšel. To se nesmí zítra opakovat.
Všechny zdravím.
16.3. 2012 11:00 místního času
Tak přišlo to, čemu jsem myslel, že se vyhnu. V noci přišel velmi silný vítr. Ráno jsem si řekl, že to zkousnu, a téměř hodinu se obouval. Měl jsem již roztrhaný pytlíky a tak boty vzaly vlhkost a byly jak šutr. Vyšel jsem ven a o něco se snažil, ale pak jsem rezignoval. Teď ležím ve stanu a s obavami ho pozoruji. Snad vydrží. Je to k vzteku. Takový kousek a já se tady válím. Nejhorší je, že vítr zafouká stopu!
Tábor 19
15.3. 2012
Tak ten dnešní den měl dvě tváře. Ta první na h.... Ta druhá plná optimismu. Až do šesti večer to byla velká dřina. Šel jsem sněhem, který se bořil a to ještě tak blbě, že ta krusta, která vypadala, že unese, se vždy dolomila. Plánovitě s sebou nemám lyže. Sněžnice jsem na jisté doporučení nakonec také nevzal. A to je v těchto místech chyba. Den a půl jsem mířil k mysi Kotelnikovskij a tam jsem narazil na vyjetou cestu od aut. Od té doby nirvána. I vařič se tím nakazil a Varel přidal do kroku.
Zdravím.
P.S.:
Tomáši, nevím co bych si s těmi mladými komsomolkami počal. Leda, že bych je obloudil svým luzným zjevem. Každopádně Tome moc děkuji za opakovanou podporu. Ani nevíš, jak pomohla.
Péťo Sedláčku, díky. Ždímu to, co se dá. Pozdravuj celou bandu.
Tábor 18
14.3. 2012
Za předchozí dva dny se mi podařilo vyrobit pouze 1,5 litru vlažné vody. Dnes jsem si dal sanitární půlden. Vstal jsem skoro v deset hodin, uklidil ve vozíku, pohrál si s vařičem a jakž takž uvařil.
Vyrazil jsem v jednu hodinu. Povrch už je souvislá bílá pláň. Místy se dost bořím. Je to dřina.
Vypadám teď jako bajkalský bezdomovec. Kalhoty jsou roztrhané a získaly téměř černou barvu. Od bot mi odpadávají návleky. Varel má natržený postroj, hůlky má poškozené a vozík se mu polámal. Ale pořád to jde dál kupředu. Pomaleji, ale jde. Kdybych se měl doplazit, tak se doplazím.
O té chybějící mapě: To je tak, že jsem si myslel, že budu již na poslední části mapy a z toho jsem si mylně odhadl čas do cíle. Byla to totiž předposlední část mapy. Musím ještě přejít ten úsek, co nemám na mapě, a to jsou ty dva dny navíc.
Všechny zdravím.
14.3. 2012 ráno
Mám mapu Bajkalu vytištěnou v osmi částech a tak se vždy raduji, když přecházím do další mapy. Už jsem se těšil, že jdu do poslední a mám už to kousek do cíle, jenže ouha. Zjišťuji, že mi část chybí a to jsou dva dny cesty navíc. Ta příprava! Jsem to ale vůl.
Tábor 17
13.3. 2012
Dnes se omlouvám. Nic ze mně nevypadne. Jsem dost unavenej. Zítra bude líp.
Pozdravuju.
Tábor 16
12.3. 2012
Chce se mi říct blbej den, ale nakonec díky za něj. Chodím poblíž břehu od mysu k mysu. Říkám si, že uprostřed jezera bych se zbláznil. Tady je aspoň na co se dívat a můžu se kochat.
S tím je konec!!! Zase se kochám, nedávám pozor a dostal jsem se na vrchol takového trojúhelníka. Slepá cesta, všude kolem změť ker. Nedá se projet, jedině postupně přenést náklad. Raději se tedy vracím asi 500 metrů - a zase mi zapadl vozík do trhliny! Tahám ho ven a ohnul jsem tažnou tyč. Když ji rovnám, tak jsem ji ulomil...
Tak jsem to jakž takž opravil po rusku. Takhle dále však ne. Musím více do středu jezera, led tam není tak rozbitý. Přibývá sněhu, půjde to pomaleji. Navíc, díky tomu, jak se mi vydala jedna karimatka na západ, tak je mi zima od spoda a nastydl jsem. Musím v noci ven a to je ten nejstrašnější hegeš (!), jaký znám. Tedy hned po škubánkách...
Libor
Tábor 15
11.3. 2012
Z hovoru přes satelitní telefon:
Horší se podmínky, na ledu se začíná ve větší míře objevovat sníh. Pravděpodobně se zpomalí moje tempo. Kdybych stávající tempo udržel, mohl bych na sever dorazit už za čtyři dny, to je ale vzhledem k podmínkám nepravděpodobné.
Již včera jsem mluvil o tom, že jsem potkal Šimíčka. Dozvěděl jsem se od něj o tom, že i v severnějších oblastech Bajkalu se u břehu semtam nachází lidská obydlí. Je dobré to vědět, kdyby nastal nějaký problém. Původně jsem si myslel, že tu žádné osady nejsou, na mapách nic značeno není...
S vařičem mám pořád problémy. Celý stan a všechny věci jsou zasraný od sazí. Včera jsem jídlo připravoval 3 hodiny.
Dnes jsem na cestě potkal dva rybáře. Dal jsem s nima řeč.
Bolí mě celé tělo, jsem hodně unavený. Večer, když stavím stan, tak musím lézt po kolenou, ve stoje to nejde.
Jsem kousek od osady Zavoratnaja. Je to jen pár domečků a jsou obydlené.
Mobilní signál tu teď nemám. Měl by být až u osady Bajkalskoje - 30 km jižně od Severobajkalska. Měl bych tam dorazit, pokud to půjde dobře, za dva a půl dne.
Led se horší, jsou zde nakupeniny a otevřená voda. Musí se často píchat hůlkou a testovat led, abych se do něj neprobořil. Je to tak půl napůl. Polovinu času se prodírám tímto nepříjemným terénem, polovinu je rovný led.
Zdravím do Česka. Libor.
Zpráva zaslaná přes satelitní telefon:
Jedna ze zpráv pro mně zněla, abych si to užil. Moc se o to snažím, ale příliš mi to nejde. Jsou zde nádherné pohledy na horské štíty Bajkalskolenského zapovědniku spadající příkře do jezera. Zapadající sluníčko probleskuje skrz vztyčené kry. Snažím se to vnímat a užívat si to, ale vše to kazí strach. Strach z toho, aby se něco nepodělalo, abych v torosech špatně nešláp, aby mě vydržely achylovky, abych neztratil nějakou potřebnou věc nebo aby se nepokazilo něco dalšího. Bojím se, jestli by můj stan, který jsem si dělal sám, vydržel další skutečně bouřlivou noc.
Těch strachů je nějak moc. Jsem zkrátka celkově připosratý a to si to mám užívat! A do toho ten Varel, že by domu... Říkám mu: "Neser, otevři další balení fastumgelu a natři mi achylovky a když budeš v tom, tak vem i levý koleno a pravý zápěstí." Asi mu dám za ty kecy polostudenej travellunch...
Dobrou noc.
Tábor 14
10.3. 2012
Tak jsem dnes k večeru potkal Marka Šimíčka z Mniší. Startoval 24.2. ze Severobajkalska a cestuje podél břehu na ostrov Olchon. Příležitostně spí v obydlených sídlech nebo zimovje na břehu. Část jede autem, část pěšky, část na bruslích tak, jako již před rokem, kdy překonal celé jezero. Letos končí na Olchonu a pak se chce podívat do Jakutska. Jde velmi nalehko a je to sympatický chlapík.
Věděl jsem o jeho cestě, vyměnili jsme si před odjezdem nějaké informace. Nevěřil jsem však, že se v té obroské ploše potkáme. Stalo se !!
Postavili jsme si vedle sebe stany a dali u mě piknik, protože do jeho velmi malého stanu se vejde pouze on a to ještě v poloze ležícího střelce.
Dali jsme společnou večeři a já mu přenechal něco svých potravin, abych odlehčil svému vozíku. Byla to příjemná změna, přišla vhod. Už si z té samoty začínám povídat sám se sebou. Je první osobou, kterou jsem potkal od tábořiště poblíž osady Bolšoe Goloustnoe, kde mě při bourání tábora navštívili 4 chlapi na sněžných skůtrech.
Zdravím, Libor.
Tábor 13
9.3. 2012
Tak jsem se na dnešek vyspal s vařičem. Snad mi to Libuška odpustí. Už spím ve spacáku stejně s kdekým - s gps, termoskama, foťákem, telefonem, baterkama, mp3...
Mám totiž s tím vařičem zase problém. V palivové nádobě budou určitě krystalky ledu, tak jsem ji přes noc zahřál a ráno vylil a dal do ní nový benzín z nové PETky. Zatím dobrý...
Dnes jsem vyrážel až v poledne, dost unavený. Už od včerejška jsem v oblasti, kde už nejsou žádná obydlená sídla. A tak to bude dalších cca 200 km. Jdu tak 15 km od pobřeží. Vlevo hory. Na východním břehu také vysoké hory Barguzínského zapovědniku. Nádhera...
Dobrou noc.
9.3. 2012 ráno
Dostal jsem zprávu, že Pavel Blažek pro zdravotní potíže svojí expedici vzdal. Je mi to líto, bylo dobré mít někde poblíž krajana.
Tábor 12
8.3. 2012
Dnes jsem se musel 2 hodiny prodírat rozsáhlým nakupením ker, ale pak se to u konce Olchonu otevřelo a objevil se nádherný hladký led.
Ten led má desítky podob. Úplně čirý, nepopraskaný - tak čirý, že je poblíž břehu vidět dno nebo 30cm pod chodidlem zamrzlá mince, která se vznáší prostorem, jako by uměla plavat. Nebo mléčný led plný bublin vzduchu. Jsou zde miliony trhlin - od trhlin šířky vlasu až po ty velké.
Přes den, kdy slunce získává sílu, se led roztahuje, kry se na sebe nasouvají a tyčí třeba až do výše dvou metrů. Večer, když se ochlazuje, tak se led smršťuje. Vznikají hlavní dilatační trhliny, někdy dost široké. A do těchto čerstvě zamrzlých trhlin se lze snadno propadnout.
Večer je v ledu takové povrchové napětí, že stačí i malá iniciace, jako třeba hrot na botě, a pod botama se s prasknutím objevují pavučiny trhlin. Je to strašidelné, ale ne nebezpečné.
To by mohlo dnes stačit.
Zdravím všechny doma a taky všechny, kdo mi drží palce a podporují.
Tábor 11
7.3. 2012
Tak to guljanie v mokrých botách mělo dopad - omrzlinka pravého palce. Ale taková odfláknutá. Gejzírek z puchejře byl mnohem menší, než na Kolymě. No škoda mluvit.
Dnes večer mě vzal vítr karimatku. Řekl jsem si: "Ty svině, mě neutečeš!" A utekla. Zmizla si někam na západ... No není ji škoda, byla taková pomocná. Ale měl jsem k ní citový vztah - sedělo na ní pozadí mé ženy Libušky, když cvičila jógu.
Tak ahoj zítra.
Tábor 10
6.3. 2012
Obcházím ostrov Olchon po Malém moři. Hlavně z nostalgie. Připomínám si místa, která jsem navštívil před 22 lety. Šel jsem 3 hodiny Olchonskými voroty proti silnému větru blbých 9 km. Jsem tak unaven, že nemám sílu myslet. Jdu spát, zítra budu jako jura.
Děkuju za všechny zprávy od vás a za podporu.
Tábor 9
5.3. 2012
Z hovoru přes satelitní telefon (v dané oblasti není mobilní signál):
Dnes opět vydařený den. Vařič pracuje. Chyba zřejmě byla, spíš než v benzinu, ve zbytcích vody a nečistotách v PET flaškách, ve kterém jsem benzin přepravoval...
Zopakoval jsem opět dřívější chybu. Chyby nejsou od toho, aby se z nich člověk poučil, ale aby je neustále opakoval.
V druhé použité PET flašce bylo zřejmě nečistot méně a funkce vařiče se také zlepšila odmontováním tělíska na čištění z pod trysky.
Dnes jsem si tak vykračoval a říkal si, že tu již někde blízko musí být záliv Buchta Aja, který jsme navštívili při první expedici na Bajkal v roce 1990 a vzpomínal jsem, jak mě tam pes prokousl nohu a jak mi kamarád poraněnou nohu spravil několika stehy (tímto pozdravuji největšího chirurga výpravy Martina Kyncla).
A jak jsem si takto hezky vzpomínal, tak to udělalo křup a byl jsem ve vodě. Čerstvě vytvořená trhlina, pokrytá tenkou vrstvičkou ledu. Vykulil jsem se z vody, otloukl jsem si holeně o hranu ledu. Vozík se začal bořit do tříště. Já jsem ho nemohl dostat ven, neměl jsem se čeho chytit, pomohly mi ostré hroty hůlek... Nakonec se podařilo vozík vytáhnout.
Nateklo mi do bot, ale nechtělo se mi hned tábořit. Ještě jsem neurazil dnešní plánovanou vzdálenost. Tak jsem si řekl, že to co je mokré zvnějšku, to zmrzne a opadá. To co nateklo dovnitř, to se budu snažit rozchodit a půjdu tak dlouho, dokud mě nezačnou mrznout prsty u nohou. Tato událost se stala dnes v půl šesté večer. V sedm večer jsem se utábořil (slunce tu zapadá kolem sedmé hodiny a velmi rychle se setmí).
Závěr: Dostal jsem další ponaučení: "Ty starý vole, nekochej se okolím a dávej pozor, kam šlapeš!"
Teď už jsem v pořádku ve stanu, je 23:09 místního času, na chvíli si pustím do sluchátek hudbu a půjdu spát.
Dodatek: Dnes jsem urazil velkou vzdálenost, nejdelší od počátku expedice. Ale musím ještě zkrátit dobu, než se ráno vyhrabu z pelechu. Vstávám v průměru kolem 9. hodiny, v 10:30 vyrážím na cestu. Na cestě striktně dodržuji pravidelné intervaly běhu a odpočinku. Vždy 60ti minutový pochod (pomalý běh) a poté 15 minut pauza, kdy si dám svačinu (tatranka nebo kus špeku, čaj nebo polévka z termosky, apod.) Žádná pauza na oběd. Takto pokračuji až do večera, do setmění, postavím stan a udělám večeři...
U satelitního telefonu musím šetřit baterii, v příštích dnes bych měl opět narazit na mobilní signál. Podám další informace o okolní přírodě, stavu ledu atd...
Všechny zdravím, Libor.
Tábor 8
4.3. 2012
Úspěšný den, ráno jsem sice neuvařil, ale večer jsem z pod trysky vařiče vyndal to tělísko s jehlou na samočištění. Vařič najednou vzplál a já se nejdřív se zalíbením a posléze dost tupě díval na rostoucí oheň. Vrhl jsem se ke vchodu, ale zipy byly zamrzlé... Zařval jsem "Pane Bože, požár ne!!!" ... a ten požár ustal. V klidu jsem pak uvařil.
Závěr: Pane Bože budu Tě ctít a Ty mi dovol aspoň večer udělat vodu!
Už to bude jen dobré. Jsem OK.
Tábor 7
3.3. 2012
Včera ráno a dnes jsem vůbec nenastartoval vařič. Takže ráno nevařím a vždy večer klopotně připravím 3 litry vody. Teď mě napadlo, jak si možná pomoct. Zítra zkusím. Dám zprávu. Vařím ve stanu, protože šetřím benzin, proto ty saze... Taky jsem celý den zpocený a lezu tak do spacáku, kde se nemůžu v noci zahřát. Spím v péřce. Jinak OK.
Tábor 6
2.3. 2012
Vše je OK, akorát ten vařič... Stan plný sazí a já vypadám jako kominický učeň.
Tábor 5
1.3. 2012
Špatný den, fouká, sníh... Musím sundat kola, 2 hodiny to s menším problémem předělávám na saně.
Toužebně vyhlížím holý led, abych mohl zrychlit.
Minulou noc mi byla velká zima, tak jsem spal v péřce (to jsem neudělal ani na Kolymě). Dnes jsem vezl celý den spacák na saních, aby se vymrazil.
Já jsem OK, myslím na vás!
Tábor 4
29.2. 2012
Vše je OK. Až na nekvalitní ruský benzín. Pořád čistím trysku...
Tábor 3
28.2. 2012
Bude půlnoc. Jsem v pořádku, ale doteď je cesta trápení. Na jezeře je neulehlý sníh, cca 10cm vrstva, takže se neustále bořím do sněhu. Později jsem našel vyjetou stopu od aut. Jde to lépe, ale často se rozchodem nevejdu do této stopy, takže je to dřina.
Mám technické problémy s vozíkem. Oj se deformuje, pravděpodobně nepůjde o deklarovaný dural. Zatím jakž takž funguje. Už se těším na holý led.
Dále porucha hůlek a řemínku hodinek. Opravy řeším mont. páskou.
Všechny zdravím.
Tábor 1
26.2. 2012
V pořádku jsem dorazil k Bajkalu. Již jsem po ledu urazil prvních 20km. Podrobnější zprávy budou následovat.