Expediční plán

 

 Kolyma – zima 2010

  

 

"Na východ od Leny končí svět"
Přísloví Jakutů

 

 

Anotace

 

    Kolymská trasa je jediná pozemní spojnice měst Jakutsk a Magadan, měst v severovýchodní části asijského kontinentu. Je dlouhá přibližně 2.000 km a překonává krásné hory Čerského hřbetu a mohutné řeky Indigirku a Kolymu. Oblast byla postupně objevována teprve od 20-tých let minulého století.

    Zhruba v polovině trasy se nachází „pól chladu“, místo, kde byla naměřena nejnižší teplota na severní polokouli – mínus 71,2 st.C . O výsadu tohoto jistě turisticky exlusivního místa soutěží obce Ojmjakon s Tomtorem.

    Silnice se začala stavět v 30-tých letech minulého století na Stalinův příkaz převážně vězni Gulagů. Měla za úkol zpřístupnit oblasti bohaté na zlato, cín, stříbro, uhlí a další nerosty. Zhruba každých 15km byl na této trase pracovní tábor Gulag a o silnici se poněkud s nadsázkou říká, že je postavena na lidských kostech.

    Kolymské lágry bývají srovnávány s nacistickými vyhlazovacími tábory a Kolyma bývá nazývána „ Bílou Osvětimí „. Počty o obětech se rozcházejí, uvádí se i několik milionů vězněných. V konci 40-tých let bylo v gulazích po celém státě 2 až 3 miliony vězňů. Tehdejší situaci charakterizuje výrok Stalina: "Smrt jednoho člověka je neštěstí, smrt milionu lidí je pouze statistika."

    V současné době se celá oblast postupně vylidňuje a některé obce zanikají. Údržba komunikace vázne, mostní objekty padají stářím nebo jsou strženy povodněmi a obtížně se obnovují. Cestování je složité v tom, že se těžko shánějí informace o prostupnosti trasy, v zimě by však měl být provoz po zamrzlé silnici a řekách snadnější než v létě, kdy nákladní automobily mnohdy zapadají po kabinu do bahna a některé řeky lze obtížně překonávat.  

Cíl projektu

 

    Projekt má sportovní a poznávací charakter. Chceme Kolymskou trasu projet ve specifických zimních podmínkách a absolvovat přechod pohoří Annačag v blízkosti trasy. Chceme navštívit pověstný gulag Butugyčag, kde byli vězněni i čeští občané.

 

Budeme pravděpodobně první českou skupinou, která bude v zimě v této oblasti operovat.

 

Termín konání

 

    Cesta se uskuteční v termínu 12.3. – 10.4.2010.

 

Popis projektu

 

    Celý projekt se skládá ze tří částí.

 

1.část: Jakutsk - Ojmjakon – Jagodnoe

 

    Cesta autostopem po Kolymském traktu z Jakutska přes pól chladu Ojmjakon až do pasjolku Jagodnoe, ležícím na zhruba 1.450-tém kilometru Kolymské trasy. Chceme využít místní dopravu, která zásobuje zbylá obydlená sídla uhlím, pohonnými hmotami a dalšími potřebami.

Délka etapy: 5 – 7 dnů.

 

2.část: Přechod hřebene pohoří Annačag

 

    Z pos.Jagodnoe chceme pěším pochodem překonat pohoří Annačag ( jižní kraj mohutného Čerského hřbetu ). Horskou tundrou a po zamrzlých řekách plánujeme dorazit na tzv.Tenkinskou silnici, jižní variantu trasy, do pasjolku Nělkoba.

Délka etapy: 13-15 dnů.

  

3.část: Butugyčag - Magadan

 

    Poblíž pasjolku Nělkoba, se nachází neblaze proslulý gulag Butugyčag, který chceme navštívit. Zbytky tohoto pracovního tábora se nacházejí v údolí, kterému domorodí Evenkové říkají Údolí smrti. Převážně političtí vězni zde v krutých podmínkách těžili uranovou rudu. Tábor fungoval 10 let od roku 1945 do roku 1955 a dle literatury zde zahynulo téměř 400 tisíc vězňů.

Délka etapy vč.dopravy po Tenkinské trase do Magadanu: 3 – 5 dnů 

 

    Cestování v zimě po Kolymském traktu má svá specifika. Teploty mínus st.60 st.Celsia jsou běžné ( střední teplota v únoru je mínus 49 st.Celsia ). Jakuté žertem říkají: "Léto u nás začíná až 13.měsíc v roce."

    Vážnější porucha na vozidle nebo nehoda přináší problémy. Je nutno zatábořit a čekat na další vozidlo, které pomůže. Provoz je však řídký a stává se, že je nutno čekat i několik dnů.

    Dalším nebezpečím jsou sněhové vichřice, které zastaví provoz třeba i na týden, nebo laviny, které občas v úsecích nad hranicí lesa zavalí silnici.

 

    Je samozřejmě štěstím, když k problému nedojde na bezlesých pláních. Je-li poblíž les nebo alespoň nějaké rozpadající se lidské sídlo, může si člověk udělat oheň. Jinak se postupně spálí pneumatiky a pak vše další, co z vozidla hoří. Na trase je spousta pomníčků řidičům a cestujícím, kteří se nedočkali pomoci.

 

    Při autostopu jeden člen výpravy stojí na silnici a vyhlíží vozidla. Ta často jezdí v noci, kdy řidiče neoslňuje sníh. Další členové odpočívají v táboře a udržují oheň. Po hodině se vystřídají.

Trasa cesty

 

 

 

 

 

 

 

 Účastníci

 

Dalibor Beneš       dalibor.benes@gmail.com

  

Petr Sedláček       energiased@quick.cz