Tak jsem již doma a postupně se probírám z takového zvláštního omámeného stavu.Léčím drobné šrámy a pročítám si diskusi.
Vzpomínám na chvíle pozdě večer ve stanu ve spacáku, kdy jsem mnohdy nemohl únavou a bolestí spát a říkal jsem si, jestli jsem nepřecenil své síly. A tehdy jsem si znovu a znovu četl zprávy, které mi můj syn přeposílal. Zprávy od rodiny, od známých i od pro mne neznámých lidí ( Jakub, JRD, ....). Budu se opakovat, ale byla to pro mne velká vzpruha a pohlazení !!. Ještě jednou touto formou děkuji všem!!. Nyní si to musím srovnat v hlavě a zplodit z té mé cesty jakýsi výstup s fotkami a videi. Zdraví Libor